Ústa jsou určena k jídlu a mluvení, nos k dýchání.
Dýchání ústy je rychlé, plytké a povrchní. Nefiltrovaný, studený a nezvlhčený vzduch se dostáva přímo do plic. Bránice je do dýchání málo zapojená a tím je snížena saturace kyslíku v krvi. Pocit nedostatku kyslíku tak vytváří začarovaný kruh potřeby dýchat ústy a nedostatek dohnat. Hloubka a kvalita dechu je nahrazená jeho kvantitou.
Často k němu vede:
- Mechanická překážka: Zvětšená nosní mandle, nosní polypy nebo chronická alergická rýma.
- Svalová ochablost: Měkká strava vede k oslabení žvýkacích svalů a jazyka.
- Zafixovaný zlozvyk: I po vyléčení rýmy či odstranění mandlí, dýchání ústy zůstává bez změny.
- Málo pohybu a nízká fyzická zdatnost: I při nepatrné zátěži člověk volí dýchání ústy.
Nos naopak, funguje jako dokonalá čistička a klimatizace. Vzduch filtruje od prachu a mikroorganismů, ohřívá ho a zvlhčuje. Při dýchání nosem se v dutinách tvoří oxid dusnatý, který pomáhá rozšiřovat cévní řečiště a působí antibakteriálně. Dýchání nosem za pomoci bránice je hluboké, pravidelné, pomalé a tiché.
Funkční dýchání nosem má pozitivní vliv na srdeční tep, kvalitu mikrobiomu, funkci hormonů, kvalitu energie, spánku, naší nálady i celkové prožívaní dne.
Jak poznat, že dítě nebo dospělý dýchá nefunkčně?
Nefunkční dechový vzorec neznamená jen mít otevřenou pusu při námaze. Objevuje se častěji, než si myslíme:
- Během dne a při pohybu: Otevřená ústa při sledování TV, kreslení, ale i při lehké fyzické zátěži (jízda na kole, chůze do schodů, běh). Hlasitý nádech v průběhu mluvení.
- V noci a při spánku: Chrápání, neklidný spánek, spánkové apnoe (pauza v dechu), vysušená ústa po probuzení. Slyšitelné dýchání v klidu a ve spánku.
- Fyzické projevy: Kruhy pod očima, častá nemocnost, opakovaný kašel, laryngitidy, zvětšování mandlí, bolesti hlavy, zhoršené držení těla (kulatá záda), změny v obličeji. Při dýchání se pohybuje jen horní část hrudníku.
- Psychika a chování: Únava, nesoustředěnost, porucha pozornosti, úzkostnost, projevy podobné ADHD.
Skryté a méně známé projevy dysfunkčního dechu
- Zubní kazy: Dýchání pusou vysušuje sliny v ústech. Sliny přitom obsahují enzymy, minerály a antimikrobiální látky chránící zubní sklovinu. Při suchu v ústech dochází k častějšímu kažení zubů.
- Časté zívání a vzdychání: Jde o podvědomou kompenzaci těla, které se snaží krátkodobě „dodechnout“, protože trpí buněčnou nedostatkovostí kyslíku kvůli chronické hyperventilaci.
- Studené končetiny: Kde chybí CO₂ , tam se stahují cévy (vazokonstrikce). Děti i dospělí s nefunkčním dechem trvale trpí na studené ruce a nohy.
- Dýchání do horního hrudníku místo bránice: Vzduch proudí pouze do tzv. vodivé zóny plic (horní část), kde nedochází k efektivní přeměně plynů do krve. Tělo pak musí dýchat mnohem větší objem vzduchu, čímž si stav ještě zhoršuje.
Dýchání ústy je fyziologický záložní zdroj a dočasné řešení pro případ krize (boj o život, extrémní fyzický výkon nebo výrazný stres). Pokud zálohu využíváme denně, může to nějakou dobu fungovat, jenže přináší to sebou riziko poškození celého systému.
Co se děje, když tělo jede trvale na „záložní zdroj“?
- Postupné zhoršování imunity: Pusa nemá žádný filtr. Bakterie, viry, prach a chladný vzduch proudí bez překážky přímo na mandle a do plic. Imunitní systém je v neustálém přetížení a reaguje chronickými záněty, zvětšováním mandlí a častou nemocností.
- Změna struktury obličeje a zubů u dětí: Dlouhodobě otevřená ústa mění vývoj obličejových kostí (tzv. adenoidní obličej – zapadlá brada, úzké patro, křivé zuby). Absence slin v ústech navíc vede k vysoké kazivosti zubů a zánětům dásní.
- Špatný rozvoj hrudníku a držení těla: Při dýchání ústy zapojujeme hlavně horní prsní a krční svaly namísto bránice. Výsledkem jsou přetížené krční svaly, předsunutá hlava, kulatá záda a nedostatečně rozvinutý hrudní koš.
- Chronická únava a stres: Dýchání ústy udržuje autonomní nervovou soustavu v trvalé lehké aktivaci sympatiku („bojuj nebo uteč“). Tělo je zaplaveno stresovými hormony, spánek je nekvalitní a povrchní, což u dětí často vede k poruchám pozornosti a hyperaktivitě.
Přenastavit dýchání zpět na nosní provoz je důležitým krokem nejen pro zdraví dýchacích cest, ale i pro regeneraci a správné fungování celého organismu.
Co nám přináší funkční dýchání
1. Správná poloha jazyka
Jazyk je silný sval, který má v klidu přirozeně ležet přilepený na horním patře. V této poloze mechanicky uzamkne ústní dutinu a nutí nás dýchat nosem. Pokud je jazyk ochablý a leží na dně pusy, podporuje dýchání ústy, dochází ke zužování dýchacích cest, čelisti i asymetrickému uložení zubů.
2. Brániční dýchání a nervová soustava
Hluboké dýchání do břicha za použití bránice funguje jako vnitřní masáž orgánů. Zároveň aktivuje parasympatikus – část nervové soustavy zodpovědnou za regeneraci, zklidnění, trávení a snižování stresových hormonů (kortizolu). Při dýchání ústy zůstává dech v horní částí hrudníků a k hlubokému pohybu bránice vůbec nedochází.
3. Borův efekt a význam CO₂ (oxidu uhličitého)
Často panuje mýtus, že čím více a hlouběji zhluboka dýcháme, tím více kyslíku do těla dostaneme. Realita je jiná:
- Při rychlém dýchání pusou (hyperventilaci) vydýcháme z krve oxid uhličitý (CO₂). Podle tzv. Bohrova efektu hemoglobin (krevní barvivo) potřebuje aspoň trochu CO₂ k tomu, aby mohl kyslík uvolnit do buněk, tkání a mozku.
- Bez dostatku CO₂ drží hemoglobin kyslík v krvi a nepustí ho do těla. Výsledkem je paradox, že krev je plná kyslíku, ale buňky trpí jeho nedostatkem, protože se k nim nedostane (únava, studené končetiny, nesoustředěnost).
- CO₂ kromě Bohrova efektu má v těle funkci dilatační – roztahuje hladké svalstvo a podílí se na regulaci pH.
4. Oxid dusnatý (NO), přírodní dezinfekce a léčitelské sérum
Oxid dusnatý je plyn, který si tělo samo vyrábí v přínosných dutinách (paranazálních dutinách) výhradně při dýchání nosem. Při dýchání ústy se tento proces zcela obchází.
- Přirozená vazodilatace (rozšiřování dýchacích cest): NO funguje na podobném principu jako úlevové léky (např. Ventolin). Uvolňuje hladké svalstvo průdušek, rozšiřuje je a zabraňuje obávanému bronchospasmu stažení průdušek u astmatiků.
- Protizánětlivý a antimikrobiální štít: Působí jako přirozený sterilizační sprej. Hubí viry a bakterie přímo na sliznici dřív, než se stihnou uchytit a způsobit infekt.
- Snížení zátěže pro mandle: Kde nos filtruje a dezinfikuje pomocí NO, tam lymfatická tkáň mandlí nemusí kompenzovat selhání obranných linií. Přechodem na nosní dýchání se tak zduřelé mandle často přirozeně zmenšují.
- Vliv na střevní peristaltiku: Zvýšená hladina NO díky nosnímu dýchání optimalizuje prokrvení střevní stěny a reguluje trávení.
5. Tvoření energii (ATP) a hojení sliznic
Často máme pocit, že dech slouží jen k přísunu kyslíku do plic. Z hlediska buněčné biologie jde o komplexní kaskádu, která rozhoduje o schopnosti těla regenerovat.
- Co je ATP a proč na něm závisí zdraví? Adenosintrifosfát (ATP) je „buněčná měna“ – čistá energie tvořená v mitochondriích. Buňka bez ATP nedokáže opravovat své struktury, vyrábět kolagen ani syntetizovat ochranné látky.
- Metabolicky nejnáročnější tkáně jako je mozek a nervová soustava, sliznice průdušek, střevní stěna, pokožka a lymfatická tkáň mandlí patří k energeticky nejnáročnějším systémům v těle. Pokud dítě hyperventiluje (dýchá pusou nebo povrchově), hemoglobin kvůli nedostatku CO₂ nepustí kyslík do buněk. Mitochondrie zpomalí výrobu ATP a hojivé procesy nemohou být plnohodnotně dokončeny.
- U atopiků: Bez ATP nedokáže kožní buňka regenerovat a vytvářet pevnou kožní bariéru.
- U alergiků a astmatiků: Poškozená sliznice střeva i průdušek se bez dostatku kyslíku a ATP nedokáže zhojit ze zánětu.
- U zvětšených mandlí: Lymfatická tkáň pod neustálým náporem infekcí potřebuje obrovské množství buněčné energie k regeneraci. Při nedostatku ATP zůstává mandle chronicky zduřelá a přetížená.
- U úzkostí, nespavosti a nervozity: Uklidnění organismu a hluboký spánek jsou energeticky náročné procesy. Bez dostatku ATP zůstává nervový systém v trvalém stresovém režimu.
Pokud se nevyřeší fyziologie dechu, všechny ostatní podpůrné prostředky mají jen dočasný charakter.
Co říct na závěr? Vše má své řešení.
Pokud u sebe nebo u dítěte poznáváš prvky nefunkčního dýchání, nevadí. Ve společnosti se o tom moc nemluví a často to neví ani lékař, aby na to pacienta upozornil.
Dýchání ústy je v rámci akutní potřeby organismu dokonalé záložní řešení. Které, jak jsme si vysvětlili, není úplně dokonalé. Jakmile ale aktivujeme nosní dutiny, vrátíme jazyk na patro a zavřeme pusu, tělo se rádo přepne do zdravého fyziologického režimu.
Jak z toho ven?
Pouhé neustálé upozorňování „zavři pusu a dýchej nosem“ nestačí. Zvyk je železná košile a nějaký čas potrvá, než se vše automatizuje. Pokud je jazyk ochablý, patro úzké, tělo v napětí, nosní dutiny oteklé, dýchání ústy je kompenzace tohoto stavu.
Právě zde se nabízí dentosofie a funkční práce s dechem. Pomocí jemných cvičení a práce s balancerem pomáhá jazyku najít přirozenou polohu na patře, uvolňuje napětí v čelistech a tělu tak dává návod, jak se postupně vrátit k funkčnímu dýchání, krásnemu úsměvu a zdraví.
V doprovodu dentosofie se u mě postupně dozvíš a sama si vyzkoušíš, praktické tipy, jak lépe aktivovat nosní dutiny, uvolnit čelist i vyživit celý organismus. Co přesně tě čeká, jsem sepsala zde.
Zdroje:
Václavek Rostislav, Změn svůj dech, nakl. CPress, 2023, ISBN 978-80-264-4855-b
McKeown Patrick , Zavři pusu. Příručka dechové terapie. nakl. Buteyko Books, český překlad 2013, ISBN-13: 978-0-9566823-3-8