Tuhle otázku mi položila kamarádka, když jsem se vracely z kurzu. Překvapila mne. Musela jsem se zamyslet 
Na samostatně fungující porodní asistentku si společnost zvykla. Domácí péče při dlouhodobé nemoci je už taky standard. Co může dětská sestra nabídnout? Ta předci pracuje v ambulanci u pediatra nebo v nemocnici. V současnosti ano, ale nebylo tomu tak vždy.
Máme to v rodině. Teta mojí mámy, oslovovaná vždy jako „tetka Anička“, pracovala na obvodu a současně navštěvovala doma každou mámu po návratu z porodnice. Byla to úžasná žena. Jemná, milá a vždy ochotná pomoci. Z vyprávění vím, že mě máma viděla poprvé vysvlečenou až po 10 dnech, co ji propustili z porodnice, právě za asistence a pomoci tetky Aničky.
Jak šel čas, věděla jsem, že chci pracovat s dětmi. Po maturitě jsem nastoupila do Bratislavy na oddělení kojenecké chirurgie. Potom jsem si na 1,5 roku odskočila do Německa, kde jsem jako au-pair žila v rodině s dvojčátky. Jedno z nich mělo akutní leukemii a rodina potřebovala odbornou pomoc.
V Německu jsem zůstat nechtěla. Vrátila jsem se a nastoupila na oddělení OAIM dětské kardiochirurgie. Potom na JIP dětské plastiky, novorozenecké oddělení, dětskou neurologii. Mezi tím jsem porodila tři děti. Jedno v porodnici s plnou parádou moderní porodnické péče. Z porodnice jsem odcházela s pocitem znásilnění. Než mi to celé došlo, na porodním sále, jsem personálu za to ještě poděkovala. Když tě semele nemocniční systém, těžko se z něho uniká. Poučená z krizového vývoje jsme věděla, že takhle už ne. Další dvě děti se narodily v poklidu a bez zbytečných zásahů.
Ve své 26leté praxi s dětmi a jejich rodiči jsem byla při porodech, zažila jsem smrt dětí i dospělých. Pečovala jsem o děti odkázané na dýchací přístroje, utěšovala rodiče čekající na závěr operace jejich dítěte. Probděla noci vedle inkubátorů, malých postýlek i dospěláckých lůžek. Řešila jsem nejen akutní a život ohrožující stavy, ale i pohodové plánované příjmy. Vedla dlouhé rozhovory s rodiči, kteří byli hospitalizovaní s dětmi. Zvedala jsem telefony na ambulancích a asistovala zubařce. Sama jsem zažila akutní operaci vlastního 3měsíčního dítěte spojenou s převozem na vyšší specializované pracoviště, nebo úraz a následní operaci.
Než jsem si na web napsala „provádím manuální terapii miminek a dětí“, uběhlo 25 let vzdělávaní a získávání zkušeností. Za sebou mám hodiny a hodiny strávené na kurzech, workshopech, přečtené velké množství knih a zhlédnutých videí. Manuálně ošetřím dítě, dospělého, pejska i koně.
Inspiraci čerpám u nás i v zahraničí. Nespoléhám se jenom na jednu metodu, přístup nebo učitele. Mnozí terapeuti to ani nechtějí. Nechtějí, abychom se stávali jejich kopiemi. Víc hlav, víc ví a společně toho víc i dokáže. Jsem k tomu, co říkají kritická a vše si potřebuji vyzkoušet. Moje děti i manžel by mohli vyprávět Informace dávám do souvislostí, a kromě běžné medicíny pracuji i s alternativními přístupy.
Proč to tak dělám?
Protože jsem sestra a mojí prací i posláním je ošetřovatelství, tj. péče o člověka jako bio, psycho, sociální a spirituální bytost, zaměřenou na zdraví, soběstačnost, prevenci vzniku nemoci i zajištění klidného umírání a smrti. Na rozdíl od medicíny nebo fyzioterapie se ošetřovatelství dívá na člověka jako na funkční celek s různými potřebami. Zdraví, pohyb, výživa, spánek, relaxace, vylučování, psychika, … to vše je propojené a nejde to oddělit.
„Když víš, že jsi na správné cestě, tvá mysl je klidná“.
Tato věta zazněla na konci jednoho podcastu, který jsem si v autě nedávno pouštěla. Ano, myslím, že vím, co dělám a proč to dělám. Nedokážu zaručit přesný výsledek. Když se ale spojí živost dítěte, odhodlání rodičů a vzájemná důvěra, dějí se zázraky.
Nebudu to asi moc rozepisovat, ale Nely konečně leze!!! Nevím, co všechno k tomu pomohlo, ale chtěla bych ti MOC MOC poděkovat za úžasná doporučení a pomoc, protože jsem už byla opravdu zoufalá. Začala lézt přesně před 14 dny, tedy v 13,5m. S tím automaticky přišel krásný sed a k tomu i šikmé sedy. Vše najednou! Absolvovali jsme 2 intenzivní víkendy hipoterapie (kdy na tom druhém už lezla) a nyní jsme na plávacím pobytu. A já jsem prostě nadšená. Udělala za 3 dny ve vodě markantní skok, ale úplně mega! Moc moc děkuji!
Kateřina Kuřátková, dcérka Nely, 14 měsíců