Za prvních 18 měsíců života projde dítě ohromující proměnou. Ze schouleného miminka před vámi stojí samostatný chodící jedinec. Dítě se velkou rychlostí vyvíjí po pohybové, psychické, rozumové i sociální stránce. Zdokonaluje se mu řeč a smyslové vnímání. Probíhá neuvěřitelný psychomotorický vývoj.
Krásna teorie, ale jak toho dosáhnout, aby vše probíhalo, jak má?
Když byla žena v minulosti těhotná, měla o mnoho víc příležitostí se hýbat než současná maminka. Dnes se těhotným doporučuje odpočívat a nenamáhat se. Problém však je, že ženy se skutečně málo hýbou i v rámci běžného dne. Zautomatizované domácnosti, dovoz nákupu až ke dveřím, výtahy, sedavá práce a následně odreagovaní se u mobilu. Plod vyvíjející se v děloze potřebuje však mnohem víc pohybové stimulace, než dostává. Každým nárazem na děložní stěnu dochází u něho k reakcím, ke stahování či uvolňování svalů. Plod „cvičí, posiluje“ a následně se dobře připraven rodí na svět. Další faktory, které se podílí na nastavení svalového napětí a vývoji nervosvalové soustavy plodu jsou celkové zdraví matky, její stres, strava, genetické nastavení, porod, poporodní adaptace a vývojové či zdravotní odchylky dítěte.
Dnes se větší množství děti rodí s oslabeným svalovým tonusem a ke správnému vývoji potřebuje dlouhodobou podporu a to hned od začátku. Všímají si toho zejména starší zkušené lektorky kojeneckého plaváni či cvičení, které s dětmi aktivně pracují a mají možnost srovnání současnosti s minulostí. Jistě, každé dítě je jiné a potřebuje svůj čas a prostor na vývoj. Osobně mě však mrzí přístup pediatrů, kteří si případné odchylky vůbec nevšimnou nebo ji berou na lehkou váhu a řešení odkládají na pozdější dobu.
Psychomotorický vývoj má svoje zákonitosti a jednotlivé dovednosti na sebe plynule navazují. Tabulky vývoje jsou orientační pomůcka. Není úplně důležité, kdy se přesně na den dosáhlo určité dovednosti, hlavní je kvalita provedení a to, jestli se následující potřebná dovednost nepřeskočila.
Vývoj postupuje:
- od hlavy k patě
- od centra k periferii
- od hrubé motoriky k jemné
Dítě si musí natrénovat kvalitně držet hlavičku, aby následně mohlo zvednout trup nad podložku. Před tím, než se bude moci otočit na bok, musí jako první zvládnout stabilně ležet na zádech. Nejdřív koordinuje pohyby ve velkých kloubech a až následně v zápěstí či na prstech. Zhruba osm měsíců vývoje trvá, než si dítě dokáže strčit palec na noze do pusinky a zhruba 11 měsíců, než se naučí uchopit mezi palec a ukazovák malou kuličku.
Mnoho rodičů se zamýšlí nad tím, jestli je nutné s dítětem cvičit a stimulovat ho víc, než samo zvládne a chce. V našem podvědomí je zapsáno, že dítě má hlavně spát, jíst, co nejdřív sedět a v roce chodit. S bolením bříška se tak nějak počítá a probděné noci jsou přece normální. Děti slintají, blinkají, mají na vše svůj čas. Posunutý či nekvalitní vývoj každé z nich dožene. Všemu výše popsanému se dá pomoci. Slintání, bliknáni a problémy s bříškem jsou často spojené s oslabeným břišním svalstvem. Nespavost naopak s podrážděnou nervovou soustavou. Vhodnou manipulací, pravidelným cvičením a pomalým láskyplným přístupem k dítěti se dá mnohé napravit.
Ano, naši rodiče a prarodiče nechodili s námi na kojenecké cvičení a vyrostli jsme. Jenže potom, co jsme se naučili chodit, jsme se nezastavili. Tam, kde jsme my jezdili na kole a hráli vybíjenou, je dnes parkoviště. Do školy se chodilo pěšky a pracovalo se na zahradě. Současné děti se ze sedaček a kočárků přesunou na gauč, do auta a k mobilům.
V prvním roce života dítě získává základy pro celý život. Je na nás, abychom jsme se o to zajímali a vytvořili jim co nejlepší podmínky pro zdárný vývoj. Ve škole rovně sedící, tužku správně držící a soustředěné dítě je to, čeho chceme všichni dosáhnou. To se nestane ze dne na den, ani tak nějak samo, je to dlouhodobý proces začínající již v peřince.
