Kojení je základ, na kterém závisí přežití rodu. Každý savec se rodí se schopností se kojit a každá savčí matka je toho od přírody schopná, když dostane vhodné podmínky.
Když se narodí malí králíčci nebo koťátka, nesmí se na ně sahat, brát je mamince nebo si s nimi hrát. V porodnicích, kde rodí lidské matky, se však děje přesný opak. Děti jsou od matek oddělovány a ošetřovány jinými osobami. Matky jsou často považovány za neschopné, nezkušené osoby, které je nutno péči o jejich vlastní dítě naučit. Jistě, jsou i výjimky, za které děkuji.
Novorozenec a jeho matka nejsou uzpůsobeni k tomu, aby byli odděleni. Devět měsíců byli spolu a chtějí v tom pokračovat i nadále. Základní potřeby novorozence jako je dotek, teplo, pocit bezpečí, jídlo, spánek, vylučování, to všechno naráz nebo v krátké časové návaznosti zabezpečí kojení.
Kojením nemyslím zabalenou vánočku, která se bez možnosti pohybu přirazí k bradavce na určitou dobu v přesně stanovených intervalech. Myslím tím přirozené kojení, které dítě ani matku neomezuje. Jsou děti, které se „vánočkovému“ způsobu kojení přizpůsobí a prospívají. Jsou ale i takové, které se tomu brání, pláčou, hýbou ručičkama a nechtějí se za daných okolností přisát. V porodnici dostanou nálepku „nespolupracující miminko“. Maminka v lepším případě dostane kloboučky, v tom horším odchází domů s příkrmem a pocitem vlastní nedostatečnosti.
Přirozené kojení využívá a podporuje vrozené reflexy miminka, kde se z pasivního účastníka kojení stává aktivní tvůrce. Je to netechnický způsob (nejsou popsané žádné přesné polohy a techniky) za pomoci samo přisátí kojence, tj. dítě se samo rozhodne v které chvíli, jak, na jak dlouho a na které prso se přisaje.
Dítě potřebuje čas, prostor, trpělivost a důvěru nejbližších. Máma vytváří ideální podmínky. U kojení je matka pasivní, leží a relaxuje v příjemné, uvolněné poloze. Miminko jemně přidržuje a podporuje.
Základní instinktivní pohyby dítěte, které souvisí s kojením:
- kruhový pohyb rukou a nohou, ohýbaní rukou a nohou, plazení – snaží se dostat k prsu, najít stabilitu a rovnováhu. Když se mu to nedaří, pláče.
- klování – dítě pohybuje hlavou dopředu a dozadu (klove do hrudníku matky) – hledá vhodné místo k přisátí. Když se mu to nedaří, pláče.
- kroutivé pohyby hlavou, otvírání pusinky, olizování pěstiček – příprava na sání. Když se mu to nedaří, pláče.
- samostatné přisátí – nejde všechno hned a na poprvé. Když se mu to nedaří, pláče.
Výše popsané pohyby se dějí postupně v rychlém sledu za sebou nebo se prolínají.
3. způsoby kojení:
– když je dítě pevně zabaleno, nemůže se vůbec hýbat. Má sice pocit stability a bezpečí, ale od maminky je izolováno zavinovačkou. Pasivně čeká, kdy bude k prsu přiloženo. V případě, že se nechytne, je mu bradavka zastrčena do pusy.
– když je volně drženo na ruce v příčné poloze, může se sice hýbat, ale k přirozeným pohybům se přidá gravitace. Dítě do nás kope, odtahuje se, zakláni hlavu. Místo prsa si do pusy strká pěstičky, ztrácí stabilitu, padá dozadu a pláče. Celé nám to připadá, že dítě nechce sát. Maminka u toho obyčejné sedí, je shrbená, bolí ji záda a má co dělat, aby děťátko udržela.
– když změníme polohu na vertikální, břicho miminka se dotýká břicha matky, ideálně kůže na kůži (maminka na hoře bez a dítě má oblečenou maximálně plenku), hned celé snažení bude vypadat úplně jinak. Maminka pohodlně leží, nebo sedí s podepřením zad. Sleduje své děťátko a jenom ho jemně ze strany podpírá. Volnou rukou může hladit miminko, přituleného staršího sourozence nebo si jednoduše podat pití. I tatínek má k nim blíž, než kdyby maminka seděla někde na židli. Uvolněná poloha zmírňuje i bolestivé pocity, které se u kojení mohou vyskytnout.
Dítě ve vertikální poloze:
- celým tělíčkem leží na matce – stabilita a bezpečí
- volné končetiny – možnost pohybu tak, jak je to dítěti příjemné
- kouká se do očí matky – jistota, jsem na správným místě
- slyší tlukot srdce matky a cítí její pohyby – známá situace z prenatálního života
- cítí teplo a jemnost kůže maminky – vylučuje se oxytocin, hormon lásky
- snadný přístup k mléku – samostatnost, dítě si samo určuje, kdy, jak a kolik bude sát
- pohodlně si zakloní hlavičku pro lepší dýchaní a snadnější polykání
- usíná u kojení a budí se podle potřeby
- ve vertikální poloze se nemusí dávat odříhnout
- vylučování má jednoduší, než kdyby leželo na zádech
Tak, jako se dítě hned po porodu ocitne na těle matky a poprvé se samo napije, může se tak kojit po celou dobu. Nejsou k tomu nutné extra pomůcky, polohy a triky. Vyžaduje to však klid, čas, důvěru a pomoc okolí. Hlavně v začátcích, které však netrvají věčně, je vhodné, aby matka a dítě byli neustále spolu, poznávali se a nebyli u toho rušeni. Šestinedělí je přesně období, které by se k tomu mělo plně využít. Je to adaptační čas na změny a nový život, který porodem právě začíná.
