Na počátku dětského plavání v České i Slovenské republice stál v 70. letech minulého století docent Miloslav Hoch z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. V malém bazénu fakulty pravidelně plaval s miminky. Docent Hoch se snažil zjistit, zda novorozenci mají tzv. postnatální plovací reflex a tedy, jestli je člověk schopný plavat hned od narození. Výsledkem výzkumu bylo, že novorozenci tenhle reflex nemají. Vznášení malých dětí na hladině bylo vysvětleno jen jejich specifickou hustotou těla. Jeho poznatky jsou k nalezení v dizertační práci „Učte děti plavat“. Jako „vedlejší produkt“ výzkumu vznikla první metodická řada dětských bazénových cviků.
První kurz pro lektory dětského plavání uspořádala paní Eva Kiedroňová, dětská rehabilitační sestra a závodní plavkyně. Kurzu byl v Třinci a zúčastnila se ho snacha pana docenta PaeDr. Jana Hochová, která pracovala na FTVS UK jako odborná asistentka na katedře plavání i Alexander Vajda, který se potom aktivně věnoval dětskému plavání na Slovensku v Alva klubu. Mgr. Blanka Kolářová Sudíková, zakladatelka Plaváčku, byla v roce 1992 žačkou právě PaeDr.Jany Hochové. Společně se navázalo na dávná zjištění docenta Hocha a vznikla ucelená metodika dětského plavání, jejíž součástí je abeceda potápění.
Postupem času se plavalo, vzdělávalo a vše se zkoušelo na sobě, vlastních dětech i dětech klientů. Za dobu třiceti let se v ČR vyvinuly tři rozdílné metodiky plavání, které si teď představíme.
Všechny tři metodiky jsem měla možnost si osobně vyzkoušet a blíže poznat.
Metodika plavání postavená na základě abecedy potápění, aneb potápění na signál
Prvotní, nejzákladnější a nejrozšířenější způsob plavání s malými dětmi. Vychází z předpokladu, že dítě je malé, mnoho toho neumí a my dospěláci ho vše musíme naučit. Metoda je postavená na hraní si ve vodě za doprovodu básniček než na volném plavání. Malé dítě je většinu času v náruči rodiče, nebo se ve vodě pohybuje pomocí nadlehčovacích pomůcek.
Rodič je v roli asistenta dítěte, sám se do plavání nezapojuje. Často se stane, že za celou lekci rodič neudělá ani jedno samostatné plavecké tempo a z bazénu odchází se suchou hlavou. Lekci vede lektorka, která je hlavní vůdčí osobností. Vše se děje velmi postupně, hlavně přechod mezi vzduchem a vodou. Metoda je postavena na tom, že dítě neví, co ho pod vodou čeká, nedokáže samo zadržet dech a my ho to musíme naučit.
Využívá se abeceda potápění, která je založena na naučeném reflexu na zvukový signál, tj. rodič vysloví signál, dítě zadrží dech a rodič s ním tak může pod hladinu. Kelímkem polévá hlavičky dětí před ponořením lektorka.
Postup:
- oslovení dítěte, signál a otření tvářičky mokrou dlaní
- oslovení dítěte, signál a polití tvářičky vodou z dlaně
- oslovení dítěte, signál a polití tvářičky vodou z kelímku s postupným navyšováním množství vody v kelímku
- oslovení dítěte, signál, polití hlavy kelímkem a rychlé ponoření dítěte, dítě neustále držíme
- oslovení dítěte, signál a rychlé ponoření dítěte bez předchozího polití kelímkem, dítě neustále držíme
- oslovení dítěte, signál a postupné uvolňování sevření a prodlužování pobytu pod vodou
- oslovení dítěte, signál a potápění za hračkou, proplavaní kruhem pod vodou apod.
Celý proces trvá cca 2-3 měsíce, někdy i déle.
Dítě je pod vodou jenom malou chvilku, ze začátku 1-2 sekundy. Rodič sám neplave, dítě přidržuje a hlídá. Větší část lekce se odehrává nad hladinou. Doba pod vodou se prodlužuje velmi postupně. Pod vodu se dítě za lekci dostane jenom občas, někdy vůbec. Jak roste, je rodičovská náruč nahrazována plaveckými pásky a deskami.
Máma se po vyslovení signálu ztratí a objeví se opět až po vynoření. Miminku teče voda po obličeji, zadrží dech, rychle se dostane pod hladinu a hned ho zase z vody někdo vyndá. Po polití a zanoření, v začátcích vidí nohy ostatních účastníku plavání. Později hledá pod vodou hračky nebo proplová kruhem.
Ve věku cca od tři – čtyř let rodič opouští bazén, dítě se začíná učit plavat tak, jak to běžně známe. Nastupuje výuka stylu. V lekcích se plave 30 minut bez jiného doprovodného programu. Instruktorka vede několik plaveckých skupin za sebou. Na interakci s klientem na suchu není prostor.
Vzdělávání instruktorek je možné v různých kurzech po celé republice. Předchozí osobní zkušenosti nejsou nutné. Kurzy jsou rekvalifikační a akreditované MŠMT. Plave se po celé České republice. Je to nejrozšířenější způsob plavání malých dětí u nás. Další rozšiřující vzdělávaní instruktorek v metodice je dobrovolné.
Video na YouTube: Plavecký klub Hvězdička – plavání Tábor ukázka kojenci nebo Plavání a potápění kojenců s Johy – začátečníci nebo Kurz s Luckou
Video na YouTube : Význam plavání pro děti od kojeneckého věku do 10 let, PaeDr. Jana Hochová
Metodika Evy Kiedroňové – Kenny klub
„Metoda péče o dítě a rozvoje kojence v souladu s jeho psychomotorickým vývojem.“
Metodika je založená na pomalé a láskyplné manipulaci rodiče s dítětem. Vše má svůj řád a přesné postupy pod sloganem „Na dobrém začátku záleží.“ Paní Eva cca před deseti lety upustila od abecedy potápění, kterou do té doby používala. Kelímek a postupné přivykání dítěte na vodu v metodice zůstaly.
Lekce v bazénu probíhá celá za doprovodu básniček. Každá básnička či písnička má k sobě daný navazující pohybový prvek. Základní struktura lekce je stejná, nové prvky se přidávají pomalu a postupně. Kelímkem se polévají končetiny dítěte, bříško i temeno hlavy. Dbá se na to, aby voda miminku netekla po tvářích. V kurzu začátečníků (děti 5–8 měsíců staré) se dítě pod hladinu dostane na cca 7. -8. lekci. Rodič je zde ve vodě aktivnější. Bublá do vody a pravidelně se noří pod hladinu. Dítě jej sleduje a až přijde vhodný čas, společně se zanoří. Důraz se klade na oční kontakt a radost ze společně stráveného času ve vodě. Tu stačí, když se dítě potopí těsně pod hladinu. Dítě se potápí postupně, po bradu, po nos, po oči, po čelo. Temeno hlavičky často kouká z vody.
Většinu času stráví malé dítě v náručí rodiče. Kolem jednoho roku věku se úchop rodiče stále více uvolňuje, děti se pouští a ve vodě se osamostatňují. Volně se pouští u okraje bazénu, kde se trénuje samostatný úchop, vylez z bazénu a skok zpět do vody, do náruče rodiče. Vše záleží spíš na pokročilosti a odvaze rodičů než na věku dítěte. Dítě se učí orientaci ve vodě i určité samostatnosti, získává cit pro vodu, hraje si.
Lekce v bazénu trvá 30 minut a předchází jí 20minutové cvičení / rozcvička v tělocvičně. Rodiče se seznamují se správnou manipulaci s miminkem a vhodnými pohybovými aktivitami na suchu. Cvičení se koná před každou lekcí pro děti ve věku 4 měsíců až 3 roky. Celý blok (tělocvična + bazén) vede jedna lektorka, která má možnost děti při pohybových činnostech pozorovat a v případě potřeby rodičům poradit nebo je vhodně nasměrovat.
Od cca 3-4 let plavou děti už bez rodičů.
Vzdělávání instruktorek je možné v Institutu vzdělávání Evy Kiedroňové v Praze nebo Třinci. Předchozí osobní zkušenosti nejsou nutné. Kurz je rekvalifikační a akreditovaný MŠMT. Další vzdělávaní je možné v oblasti psychomotorického vývoje dítěte, cvičení s dětmi nebo doplňkových odborných seminářů.
Metodou EK se plave v Kenny centru v Praze – Modřanech, Frýdku Místku, Třinci, Kroměříži, Novém Jičíně.
Video na YouTube : Plavání s dětmi od narození nebo Plavání kojenců a batolat – Daneček z Nového Jičína – Baby club Kenny
Video na YouTube : Eva Kiedroňová v TV – Gejzír
Metodika Plaváčku pod vedením Mgr. Blanky Kolářové – Sudíkové
„Žijeme vodou“
Blanka taky v počátcích potápěla děti na signál. Děti plavaly a rodiče byli pasivní. V roce 2001 v Brně potkala ruskou porodní asistentkou Aňu Goršinu, která ji ukázala, že to jde i jinak.
Děti žádný signál nepotřebují, ten potřebujeme my rodiče, abychom nad novou situaci získali kontrolu. Strach z neznámého a nového je často to, co nás brzdí. Blanka se nebála, zkoušela, pozorovala a spolu s lektorkami Plaváčku – plavačkami, vyvinula metodiku plavání, která se neustále rozvíjí a mění. Je úplně odlišná, než předchozí dva přístupy.
Děti se potápí hned na 1. nebo 2. lekci. Potápí se spolu s rodičem a zanořují se pod hladinu celé. Co v lekcích dělá dítě, dělá i rodič a naopak. Dítě rodiče následuje. Vše se oba učí postupně a spolu. Když rodič pociťuje nejistotu, má strach se zanořit nebo do vody vydechnout, nevadí. Metodika myslí i na tohle. Rodič v lekcích dostane dostatek času na zpracování nové situace a podporu od lektorky.
V lekcích nováčků jsou často dvě plavačky. Jedna lekci vede, druhá ji asistuje, právě proto, aby nejistým rodičům nebo uplakaným miminkům individuálně pomohly.
Navazuje se na skutečnost, že pocházíme z vody. Člověk se ve vodě vyvíjí, a tudíž je pro něj přirozené se ve vodě pohybovat. Miminko se rodí s tzv. diving reflex. Při dotyku jeho tváře s vodou, receptory na kůži vyšlou signál hrtanové příklopce, aby se uzavřela. Někde se uvádí, že tento reflex kolem 4. měsíce života vyhasíná. Není to pravda, tento život zachraňující reflex funguje neustále. To, že do toho v pozdějším věku zasahuje naše mysl, je již jiný příběh.
Rodič nejdřív drží své dítě před sebou, dívá se mu do očí, zanoří se, zabublá děťátku na bříško a opět se vynoří. Dítě vidí a ví, co bude následovat. Rodič se potom zanoří společně s dítětem. To je celé. Dítě zvládne pobyt pod vodou bez toho, abychom ho to museli měsíce postupně učit.
Lekce v Plaváčku jsou jiné i v tom, že dětem je umožněn volný a neomezovaný pohyb pod vodou od úplného začátku. Plavání a nácvik stylu tak, jak jej běžně známe, přichází až později, někde kolem 6. roku.
V lekcích se potápí, skáče, přelézají se pontony (velké pěnové desky), jezdí se na skluzavce. Děti plavou volně, bez nadlehčovacích pomůcek. Ten, kdo pečuje o dítě, je jeho rodič a dítě se na něj plně spoléhá. Dvojice neustále spolupracuje.
Nácvik sebe-záchrany a bezpečného pohybu ve a v okolí vody je jeden z hlavních cílů plavání s Plaváčkem.
Děti s rodiči plavou od narození do cca 10 – 12 let. U starších dětí, nerozhoduje věk dítěte, ale jeho pokročilost, schopnost pohybu ve vodě a chuť k spolupráci s rodičem i lektorkou. Lekce bez rodičů se nabízí samostatným a pokročilým plaváčkům od cca 6 – 7. roku.
Metodika úzce souvisí a navazuje na psychomotorický vývoj dítěte. Při volném pohybu pod a nad hladinou jsou vidět i ty nejmenší odchylky. Uvolněně ležet na hladině dokáže jenom zpevněné a symetricky vycentrované tělíčko. Dítě v napětí, s povoleném bříškem a zakloněnou hlavou to nedokáže. Proto to může být v začátcích nové a náročné. Plaváček s tím, individuálně nebo v lekcích, dokáže pracovat. Metodika a komplexní přistup je vhodná i pro děti vyžadující odbornou podporu psychomotorického vývoje.
Lekce trvá 30–45 min., dle věku dětí. Po bazénu následuje společné vyhřátí v sauně a odpočinek při dětské masáži.
Instruktorka je se svou skupinou v úzké interakci. Atmosféra lekci je přátelská a osobní. Všichni se znají jménem a vzájemně si tykají.
Plaváček si instruktorky – plavačky vzdělává sám. Podmínkou je předchozí osobní zkušenost s plaváním v roli rodiče, nebo v roli dítěte, které s Plaváčkem plavalo a už je dospělé. Kurz je rekvalifikační a akreditovaný MŠMT. Nově vyškolené i zkušené plavačky mají povinné další vzdělávaní. Pravidelně se zúčastňují náslechů v lekcích u kolegyň, odborných seminářů i celorepublikových setkání. Plave se ve 17 městech v ČR a ve Vysokých Tatrách na Slovensku. Má více než 130 instruktorek, které se osobně znají a neustále v různých formách spolupracují.
Video: Plaváček – YouTube kanál
Video na YouTube : Rozhovor s Blankou Kolářovou Sudíkovou o Plaváčku a metodice.
Samozřejmě, můžou a jsou v dětských plaveckých školách velké rozdíly. Najdete různé kombinace metodik doplněné o špecifické možnosti bazénu a osobní zkušenosti jednotlivých instruktorek. Každá je jiná a tím pádem je jiné i plavání. Nabídka je široká, je z čeho si vybírat. Výběr nechám už na vás 🙂