Jednoho podzimního dne jsem dostala email:
„Ráda bych se k Vám objednala s naší dcerkou. Zjistili ji zpomalený psychomotorický vývoj a poslali nás na rehabilitaci. Dcera se v roce pouze asymetricky plazí a odmítá jakékoliv šikmé sedy, vyhoupnutí na kolínka, pérování… . Když cvičíme, neskutečně u toho pláče, a tak chceme zkusit něco jiného. Jde mi o to, že pokud by tam byla opravdu nějaká blokáda, tak byste ji dokázala odstranit? Neupínám se k tomu, možná tam vůbec nic není, ale nepřijde mi normální, že se vyhýbá tolika jednoduchým pohybům a neskutečně pláče v naprosto jednoduchých pozicích – šikmý sed – a jakoby nic nedotahuje do konce. Jelikož jsem z toho hodně psychicky hotová hlavně já 🙂 preferovala bych co nejbližší termín. Sednu s dcerou do auta a přijedu klidně zítra, na řízení jsme obě zvyklé 🙂 Moc děkuji“.
S paní jsem se přepojila, zjistila další podrobnosti a domluvila s ní termín. Potkaly jsme se, ukázaly a vysvětlily vše potřebné. Probraly jsme anamnézu i stav, kde se holka aktuálně ve vývoji nacházela. Daly si cíl, kam chceme, aby se v pohybu a ve vývoji posunula. Navrhla jsem změnu v manipulaci. Máma dostala tipy na aktivní cvičení i příjemnou relaxaci holčičky. Na závěr setkání jsem malou manuálně ošetřila. Nely krásně spolupracovala nechala si uvolnit celé tělíčko. Jako reakci na písemné shrnutí konzultace, které jsem mámě mailem poslala, jsem hned v ten večer dostala tuhle zprávu:
„Ještě jednou MOC děkuji za dnešní setkání. Mám toho samozřejmě plnou hlavu a moc nevím, čím začít dřív, ale hodně mě oslovila ta intenzivní hipoterapie.“
Pár dní po osobní konzultaci a dalších zodpovězených otázkách přes email:
„Malá je v pohodě, celý víkend jsme ji u babičky cepovali a pořád něco přelézala. Přijela jsem zpátky do domů a na první dobrou mi přelezla nízké šprusle na postýlce (taková ta poloha že dáš jednu stranu postýlky dolů, ale cca 20 cm tam zůstane, aby nespadla). Trochu častěji jde na kolínka a péruje a někdy i nakročí tu levou nohu při plazení. Takže spíš pozitivní. Při tom přelézání jde krásně na napnuté ruce, ale jak překážku přeleze, hned jde na ty lokty a zbytek těla tam „sjede“…“
1,5 měsíce od 1. setkání:
„Dlužím ti odpověď a moc se omlouvám, že mi to tak trvalo! Nebudu to asi moc rozepisovat, ale ona konečně leze!!! Nevím, co všechno k tomu pomohlo, ale chtěla bych ti MOC MOC poděkovat za úžasná doporučení a pomoc, protože jsem už byla opravdu zoufalá. Začala lézt přesně před 14 dny, tedy v 13,5m. S tím automaticky přišel krásný sed a k tomu i šikmé sedy. Vše najednou! Absolvovali jsme 2 intenzivní víkendy hipoterapie (kdy na tom druhém už lezla) a nyní jsme na plavacím pobytu. A já jsem prostě nadšená. Udělala za 3 dny ve vodě markantní skok, ale úplně mega! Jezdi na 4 na podložce a naučila se vylézat z bazénu a pak ze sedu zase skočit zpátky. Jen jsem se měsíc nezastavila a fakt padala na hubu 😀 Vše jsem proste věnovala malé a vyplatilo se.“ Jako já tohle rozjela jen díky Tobě! Dvoje koně a pobyt ve vodě. A jasně, naučila jsem se dětský masáže, Nely byla poprvé v sauně! Moc moc děkuji! ❤️
3 měsíce od 1. setkání:
„Máme se krásně! Malá leze jako o závod, obchází nábytek a je krůček od samostatného prvního kroku do prostoru.„
máma Kateřina, dcerka Nela, 15 měsíců
Děkuji rodině holčičky za důvěru a velké odhodlání posunout se vpřed. Korespondence i video je zveřejněno s jejím souhlasem.
Potřebuješ pomoc s vývojem děťátka? Napiš nebo zavolej, domluvíme se. Zázraky se dějí 😀