Téma takzvaného „bojkotu kojení“ patří k těm, která v rodičích vyvolávají silné emoce. Dítě najednou odmítá prso, pláče, odtahuje se, přisaje se jen na chvíli nebo vůbec. Máma si to bere často osobně a má pocit, že v roli rodiče selhává. Často slýchám věty:
„Prso odmítá, brečí a odtahuje se ode mě. Co dělám špatně?“
„Ještě včera se kojil krásně a dnes jako by mě nechtěl.“
Ve své praxi vidím, že ve většině případů nejde o skutečné odmítání kojení. Spíše o změnu v chování dítěte, která má své vývojové, tělesné i emoční důvody. A především jde o způsob komunikace, nikoli vzdor nebo záměr.
Kojení je vrozená potřeba, ne volba.
Miminko se nerodí s rozhodnutím, zda se bude kojit, nebo ne. Rodí se s hledacím, sacím a polykacím reflexem, které jsou hluboce uložené v nervovém systému. Tyto reflexy nejsou jen o příjmu potravy. Jsou propojené s pocitem bezpečí, regulací napětí, dýcháním, polohou hlavy a celkovým vnímáním těla.
Kojení je pro dítě:
- naplněním potřeby výživy, vylučování, spánku, tepla, doteku,
- způsobem, jak se uklidnit a zorientovat ve světě,
- regulací nervového systému a tíšení bolesti,
- podporou k zpracování nových zážitků,
- tělesným i emočním ukotvením.
Při kojení se také vyplavuje oxytocin, hormón lásky a blízkosti. Dítě se skrze kojení učí, že nepohoda se nejlépe zvláda v objetí člověka, kterého milujeme. Z tohoto pohledu vychází zásadní věc, dítě nemá schopnost „bojkotovat“ kojení vědomě. Pokud se kojení mění, vždy se něco děje v těle, v nervovém systému, v prostředí nebo ve vztahové dynamice.
Co rodiče často vnímají jako „bojkot“?
Za bojkot bývá považováno chování, kdy miminko:
- propíná se, kope nožičkami, odtlačuje se ručičkami,
- chce kojit jen ve spánku nebo v noci,
- se u prsu vzteká nebo pláče,
- přisaje se a hned pustí,
- otáčí hlavičkou.
Tyto projevy samy o sobě neznamenají odmítání prsu. Velmi často jde o kombinaci vývojových změn, nezralosti a zvýšené citlivosti na podněty.
Vývojové období kolem 3.-4. měsíce
Jedním z nejčastějších období, kdy se „bojkot“ objevuje, je věk kolem třetího až čtvrtého měsíce. Nervový systém dítěte dozrává, dítě je bdělejší, vnímá okolí, zvuky, světlo, pohyb. Svět je najednou mnohem zajímavější než dřív.
Miminko má zároveň stále silnou potřebu sát, ale jeho pozornost je snadno odváděna. Kojení pak může vypadat chaoticky. Dítě se přisaje, pustí, rozhlíží se, protestuje. Ve skutečnosti ale nejde o odmítání, spíše o hledání rovnováhy mezi potřebou jíst a potřebou objevovat. Typickým znakem tohoto období je, že dítě se kojí klidněji v noci nebo v polospánku, kdy okolní podněty mizí.
Tělo dítěte a jeho signály
Velmi často vstupuje do hry i tělesná stránka. Napětí v oblasti krku, šíje, čelisti nebo trupu může dítěti kojení znepříjemňovat. Dítě pak hledá úlevu pohybem. Kroutí se, odtlačuje, propíná se. Ne proto, že by prso nechtělo, ale proto, že hledá pohodlí.
Důležitá je poloha při kojení. Miminka mají vrozené rytmické spontánní pohyby ( kraulování, klování, šlapání, plazení, přenášení váhy a pod.), tj. ruce, nohy, hlava i celé tělo se zapojují do hledání prsu. Pokud nemají děti dostatečnou oporu, mohou být neklidná. Často pomůže návrat k přirozenému kojení, tj. poloha břicho na břicho, kontakt kůže na kůži, pohled do očí, bezpečné a klidné prostředí, dostatek času a plná pozornost maminky.
Emoční propojení a napětí
Miminko je nesmírně citlivé na emoční stav matky. Stres, tlak na výkon, obavy, zda „pije dost“, nebo strach z neprospívání se velmi snadno přenáší. Dítě pak reaguje zvýšeným neklidem. Nejde o to být v klidu za každou cenu, ale spíše o dovolení si zpomalit, uvolnit tělo a dýchání. Kojení není test. Je to vztahový proces.
Další časté příčiny změn v kojení, kdy to může být dočasně náročnější při:
- růstovém spurtu,
- prořezávání zoubků,
- nachlazení nebo bolestech,
- přetažení dítěte podněty během dne,
- potřebě vyloučit (plná plenka, plynatost),
- změnách hormonů u matky (návrat menstruace, těhotenství).
Ani v těchto situacích nejde o odmítání matky či kojení jako takového.
Jak se „bojkot“ často řeší?
V situacích, kdy se kojení stává náročným, bývá často doporučováno rychlé řešení. Někdy se mluví o nutnosti střižení podjazykové uzdičky, jindy o masivní podpoře tvorby mléka pomocí bylin, např. Benedikt a řeckého seno. Často zazní i věta, že „bojkot se prostě musí vydržet“ a časem sám odezní.
Tyto přístupy nerespektují skutečnou podstatu toho, co se mezi dítětem a matkou odehrává. Pokud má dítě mléko k dispozici, a přesto se při kojení necítí dobře, nebývá hlavním problémem jeho kvalita či množství, ani nutně drobná anatomická struktura pod jazykem. Stejně tak pouhé „vydržení situace“ bez snahy porozumět signálům dítěte, může vést spíše k prohlubování stresu a nechtěnému přechodu na umělé mléko.
Mnohem důležitější, než rychlé zásahy je zastavit se a hledat souvislosti v těle dítěte, v jeho napětí, v polohách při kojení, v rytmu dne i v emoční pohodě matky. Kojení není mechanický proces, který lze opravit jedním krokem. Je to živý vztahový děj, který si žádá citlivost a individuální přistup.
Jak se na „bojkot“ dívat jinak?
Místo otázky „Proč se nechce kojit?“ je užitečnější položit si otázku: „Co mi teď moje dítě svým chováním sděluje?“
Kojení je dialog, prostor být s dítětem „tady a teď“. Kojení není jen o tom, aby se dítě najedlo. Je to důležitá spojka mezi jeho tělem a emocemi. Když se to neděje podle představ, není to důvod k panice. Je to informace, že dítě potřebuje víc času, blízkosti a porozumění.
Právě v těchto chvílích máš své nezastupitelné místo. Svým dotekem a ochotou naslouchat, dáváš dítěti oporu, kterou žádná technika kojení nenahradí. Bojkot kojení není selhání. Ve většině případů jde o vývojovou fázi nebo signál těla dítěte, který může při změně přístupu postupně odeznít. Dítě potřebuje být pochopené a podpořené, aby se mohlo uvolnit nejen ono, ale i ty a celá tvoje rodina.