Náš syn se narodil jako zcela zdravé miminko, které se stále usmívalo a vůbec neplakalo. Začalo se to celé malinko měnit po několika týdnech.
Cca ve 4 týdnech jsem si všimla, že se mu opakovaně vůbec nelíbí na bříšku. Měl záchvaty breku, někdy až takové, že se z toho pozvracel. Na kontrole u doktorky jsem neustále poslouchala, jak je líný a nechce se mu “makat”. Přisuzovala jsem to malinko refluxu, protože si po papání i mimo něj dost často a hodně ublinkával. Každopádně cca v těch 4 týdnech nám zároveň několikrát spustil v noci monitor dechu. Infarktový stav asi nemusím popisovat. Šla jsem s malým k lékařce a ta nás následně odeslala na podrobné vyšetření a sledování do nemocnice.
Syna vyšetřili na neurologii se závěrem, že je malý jenom líný a nechce se mu pracovat. Mám ho častěji a na delší dobu dávat na bříško. To, že se mu tam vůbec nelíbí, nikoho netrápilo.
Čas šel dál a začala jsem si všímat, že se pohybuje oproti svým vrstevníkům opravdu jinak. Kvůli tomu, že nechtěl být na bříšku, tak v momentě, kdy přišel na to, že se umí přetáčet a válet sudy, tak se ihned dal do polohy na záda. Díky tomu začal i velmi brzo sedět. Plazil se cca 2 měsíce a v momentě kdy měl příležitost se o cokoliv chytit nebo se, jakkoliv přetočit ihned jsem viděla, jak jde do sedu. Posouval se tedy “šoupáním po zadečku” anebo natáhl ručičky, abych ho přemístila.
Na roční kontrole mi lékařka řekla, že je malý pohybově opravdu hodně pozadu. Čehož jsem si všimla hlavně právě na lekcích plavání v Plaváčku. Děti stejně staré v naší skupince už lezly a naše dítě ne. Všechny děti uměly na konci lekce vylézt na okraj bazénu a naše dítě ne…všechny děti chodily a naše dítě ne. Ani neobcházel nábytek a ani nestál. Lékařka nás tedy v 1. roce opět odeslala na neurologické vyšetření, aby se vyloučila dětská mozková obrna. Vyšetření dopadlo tak, že DMO se vyloučila, ale bylo mi řečeno, že malý má nějaký problém, který se měl řešit dřív a že jsem s ním i špatně manipulovala a také že prý moc brzy seděl. Což samozřejmě vím a lékařku jsem na to i upozorňovala (k ničemu).
Nicméně, že by se s ním mělo cvičit, ale rehabilitace mi prý nenapíšou, protože je mu prý už ROK a že takto velké dítě prý žádná rehabilitační neucvičí! Což jsem později zjistila, že je hloupost. Lékařka mi tedy řekla, že pokud si nestoupne v 18 měsících, tak mám znovu přijít a už by se to řešilo více. Neskutečně mě to naštvalo. Lékařka mi řekne, že má moje dítě nějaký pohybový problém, ale že se nechá být! Přitom mi vynadala, že se to mělo řešit už dříve. Dopadlo to tak, že jsem to obrečela a trochu i díky vzteku jsem si našla dvě soukromé fyzioterapeutky zaměřené na děti.
Každá byla z jiného města, protože jsem chtěla mít dva názory různých odborníků. Obě se naprosto shodovaly ve všem, co mi řekly a poradily. DMO naprosto vyloučily obě, protože malý velmi brzo mluvil, krásně reagoval, hrál si s hračkami, které byly určené daleko starším dětem, než je on…tedy po psychické stránce naprosto zdravé dítě. Poté sledovaly, jak se pohybuje a snažily se ho během toho vyšetřit. Podotýkám, že na fyzio jsme byli cca 1 hodinu a 15 minut…takže viděla fyzioterapeutka opravdu více než lékařka z neurologie za 10 minut v ordinaci.
Po vyšetření od fyzio mi bylo řečeno, že problém opravdu má, a to v oblasti nohou/kyčlí/třísel a stehen. Obě se ho snažily napasovat do pozice lezce, ale opravdu marně. Malý neskutečný pláč a obě mi řekly, že ani jim to nejde udělat a že je potřeba to rozcvičit. Poradily mi, jak ho mám nosit, jak si s ním hrát, abych mu vše podávala z boku, krmila ho z boku apod. Aby zkrátka procvičoval rotaci těla. Jedna z nich mi řekla, že je dost pravděpodobné, že už to má od narození. Což by souhlasilo, protože už u mě v bříšku měl malý opravdu dost špatnou polohu. A bolelo ho všechno … přebalování, ležení na bříšku, masáže nožiček, pokusy o lezení aj. Každopádně jsem se snažila s malým doma cvičit, ale přiznám se, že ne vždy spolupracoval. Spíše jsme necvičili, než cvičili.
Ovšem ZMĚNA nastala v momentě, kdy jsme v 1. roce v Plaváčku začali intenzívněji plavat ve skupince straších dětí. Na řadu přišli nové akčnější cviky. Malý byl nadšený, moc ho to bavilo. Bavilo to o mě. Najednou se začal výrazně zlepšovat. Chodili jsme do bazénu 2x týdně, po lekci pravidelně do sauny a nezapomínali jsme ani na masáž jeho ztuhlého tělíčka.Tady jsem viděla, jak se moc posouvá.
Plavat malý začal sice už v 6.měsících, ale výraznější pokroky začal dělat až od toho prvního roku. Velmi často jsme v bazénu dělali doplavání ke kraji, kde děti trénovali vylézání z bazénu na okraj. Což bylo právě skvělé v tom, že to za sebou dělal třeba i 10x a u tohoto prvku dost cvičil právě nohy a rotaci těla. Musel pokrčit jednu nohu, aby mohl vylézt ven. Vůbec neplakal, jak byl v zápalu radosti a natěšení, opravdu moc ho to bavilo. Což pro mojí a jeho psychickou pohodu bylo úžasné…já viděla, jak cvičí, zlepšuje se a jeho to bavilo a viděl v tom hru. těch prvků bylo samozřejmě více, které mu pomohly, ale uvedla jsem spíš jako příklad. Dělali jsme to takto celý kurz (11 týdnů) 2x za týden. Oliver začal do 3 týdnů nakračovat na kolínko, do 5 týdnů si stoupnul, pak už to šlo vše jako po másle. V létě jsme si k tomu přidali ještě týdenní intenzivní kurz.
Takže bych chtěla říct, že díky všem prvkům, které jsme plavali s dětmi od 1. roku zábavnou formou, pomohly k tomu, že se malý během cca 2 měsíců rozcvičil natolik, že začal chodit sám! Lékařka nechápala, ale i tak mi řekla, že malému plavání nedoporučuje. (tohle jsem raději nekomentovala a stejně chodíme dál) Neuroložka mi přitom řekla, že si určitě do 18 měsíců ani nestoupne a přitom v 18m už chodil
během dalšího podzimního kurzu to tak dopiloval, že by ani nikdo nepoznal, že nějaký problém kdy měl…a to nás všichni děsili kde čím a přitom malý krásně dohnal všechny své vrstevníky. Jsem si 100% jistá, že pomohlo právě plavání, kde vše, co musel rozcvičil a zároveň i dost uvolnil to napětí v nožkách. A vím to proto, že ty cviky od fyzio jsem s ním cvičila opravdu chvilku, protože mi u toho plakal. Do plavání v Plaváčku jsme chodili intenzivně s cílem se pobavit. Výsledek to prostě má a já mám doma dítě které už se nezastaví!
Jinak není to nějak “těžký” příběh. Určitě je mnoho jiných dětí, které jsou na tom hůř než můj syn . Spíš jen prostě vím, že mu plavání pomohlo v tom, že s ním teď nemusím lítat po nemocnicích, krásně běhá a je to spokojené dítě
.
Více o metodice Plaváčku zde.
Klára Smahová, syn Oliver, 2 roky
