S Katkou jsme si povídaly o jejím synovi, jak se dostala k Plaváčku, co ji k tomu vedlo a jaké benefity plavání přineslo její rodině.
Katko, jaké byly s malým Tomášem začátky vašeho společného života?
Syn se narodil s „pomuchlanou“ hlavou plnou modřin a se zlomenou klíční kostí. Rodila jsem v absolutním stresu 6 týdnů před termínem. Na porodním sále, mimo jiné bez většího efektu, proběhlo skákaní na moje břicho a po něm následoval akutní císař. Moc si z toho nepamatuju. Hned po porodu se malý zdál relativně v pořádku. Zlom přicházel postupně a od 3-4 týdnů jeho života nám doma začalo peklo. On neplakal, ale vydržel hodiny v kuse řvát. Neustále blinkal, nespal, špatně dýchal, nepil, prohýbal se do luku. Vydráždil ho sebemenší i sebejemnější podnět.
V prenatální poradně se doktoři tvářili, že je to normální a běžný stav malého dítěte. Fyzioterapeutka naopak tvrdila, že je všechno špatně a je potřeba pravidelně cvičit Vojtovku. Jeho prvních 9 měsíců jsme jezdili po doktorech, cvičili Vojtu a marně čekali, kdy konečně z toho vyroste. Čekali jsme na zázrak, který nepřicházel. Tom byl bázlivý, všeho se lekal, nedal se odložit. Bylo to nehezké období, nerada na to vzpomínám.
Z informací, které mám dnes, trpěl jasným Kiss syndromem, jen to nikdo nepoznal. Odborníci ho označili „jen“ za dráždivé a nespokojené miminko.
Za jakých okolností jste se dostali k Plaváčku?
Kamarádky chodily s dětmi plavat do kurzu. Povídaly mi o tom a jednou mi ukázaly i krásné fotky pod vodou. Zatoužila jsem mít něco podobného se svým synem. Tak jsme v jeho ¾ roku začali chodit na bazén. Vůbec mu to nešlo. Ze začátku se vodě jen trápil. Polykal vodu, zvracel, odmítal polohu klubíčka, neustále zakláněl hlavu. I přes prvotní neúspěchy a náročné chvíle, jsem měla neustále pocit, že tu jsme na správném místě. Trvalo to dlouho, ale jeho celkový stav se začal postupně zlepšovat. Dech se prohloubil, záklon se zmírnil a upravilo se i to nekonečné polykání vody. Od Tomášových prvních narozenin jsme se do plavání opřeli velmi intenzivně. Pochopila jsem, že jedna lekce do týdne na větší posuny ve vývoji nestačí. V bazénu jsme se snažili trávit co nejvíc času.
Jak to vidíš teď, s odstupem, mělo to intenzitní plavání význam?
Za půl roku ve vodě, jsme dosáhli víc, než za rok cvičení Vojtovky, při které Filip odmítal spolupracovat. Při plavání byl donucený zaktivovat všechny svaly. Musel tam jednoduše zabrat. Nešlo se tomu vyhnout. Voda mu velmi pomohla i po psychické stránce. Dokázala víc než všichni odborníci, které jsme navštívili. Ve vodě byl sám za sebe, musel se zapojit do lekce, reagovat na měnící se podmínky okolí, spolupracovat s dětmi i plavačkou.
Plaváček krom plavání, nabízí i jiné aktivity. Vyzkoušeli jste je? Jak se vám osvědčily masáže, sauna? Co létaní miminek, oslovilo tě to?
Jasné, sauně a masážím se v Plaváčku nedá vyhnout 😊. Tak jak jsme plavali, tak jsme i saunovali a masírovali. Od začátku jsem od kamarádek věděla, že je to součást programu, a tak jsem to i brala.
Létaní s miminky mi lektorky představily už v našich plaveckých začátcích. Ony samy nevěděly, jak nám to ve vodě ulehčit, tak přišly s návrhem vyzkoušet létaní. Byla jsem zoufalá a šťastná zároveň, že konečně se někdo o nás zajímá. Vidí, že syn není OK, a dokonce je schopen poradit, co by se mohlo vyzkoušet. Byla jsem nadšená z toho, že někdo přišel s tím, co by mohlo syna ve vývoji podpořit.
Uznávám, že létaní působí napoprvé divně, když nevíte, k čemu to má sloužit. Též jsem na to koukala s otevřenou pusou. Postupně jsme si doma ale létaní zamilovali. Zpětně jsem za to velmi vděčná, protože běžná medicína nám pomoct nedokázala.
Vojtovka, kterou jsme celý první rok cvičili, nebyla pro tak extrémně dráždivé dítě, jakým byl Tom, vůbec vhodná. On na ni, místo aktivity a pohybových pokroků, reagoval výrazným pláčem, celkovým stažením až rezignací. Nespolupracoval se mnou ani s fyzioterapeutkou. Blokovaný krk, diastáza a slabé bříško mu správné a očekávané reakce ani neumožnili vykonat. Nemám nic proto Vojtovce, smysl cvičení jsem jasně viděla, akorát u nás to vůbec nefungovalo. Zkoušeli jsme i prvky z Bobath konceptu, ale ani to nemělo potřebný efekt.
Nejvíc nás v běžném živote trápilo, že probrečel, prozvracel a skoro nespal více než cca 14-15 měsíců svého života. Postupná změna a úprava nastoupila až, co jsme začali plavat a létat v Plaváčku.
Létání dětí: Cvičení s miminkem v doprovodu rodiče. Cvičení, které pochází z Ruska, je Blankou Kolářovou Sudíkovou upraveno do jemnější verze. Rodič si po zaškolení, sám určuje intenzitu i výběr cviků, které se svým dítětem provádí. https://www.plavacek-deti.cz/letani-deti/
Zkoušeli jste mimo to, o čem jsme si povídali, ještě něco jiného?
Ano, určitě. V jeho dvou letech jsem objevila Osteodynamiku®. Nějaké blokády na těle ještě byly, ale dvě terapie, které syn absolvoval, proběhly v příjemném duchu. Bylo to spíš jenom doladění celkového stavu. Když jsem terapeutce vyprávěla náš příběh, úplně se zhrozila. Současně uznala, že aktuální výborný stav jeho tělíčka, neodpovídá tomu, čím jsme si v jeho začátcích prošli.
Blokáda: Změna stavu v kloubu, svalech či pojivových tkáních. Např. kloubní plochy na sobě nesedí tak, jak mají fyziologicky určeno. Již jejich drobný posun vyvolá mechanické dráždění měkkých tkání v jeho okolí. Tkáň se z důvodu ochrany postiženého místa stáhne, a to způsobuje bolest a omezení hybnosti nejen v místě, ale i ve vzdálenějších částech těla.
Plavete stále takhle často?
Mezi 1. a 2. rokem jeho života jsme plavali i létali velmi intenzivně. Potom následoval těžký zásek. Rok se k bazénu odmítal přiblížit. Myslím, že jsem to tak trochu způsobila já, svoji touhu dohnat s ním to, co na začátku zameškal. Po roční pauze jsme se do bazénu vrátili a plaveme dodnes.
Jak je na tom Tomáš celkově teď?
Plave, sportuje, chodí do 1. třídy. Diastázu jsme před nedávnem doladili chirurgicky. Jediné, co mu jako památka na jeho neutěšený stav zůstalo, je ne úplně korektní postoj těla, na kterém neustále pracujeme. Z Tomíka vyrostl sebevědomý kamarádsky kluk. Rád chodí do školy a, překvapivě, učení zvládá na výbornou. Žádné dys poruchy se u něho neobjevily. Jsem přesvědčená, že právě komplexní metodika Plaváčku a naše odhodlání s tím něco udělat, tomu všemu výrazně nahrála.
Katko, děkuji ti za sdílení vašeho příběhu. Co bys na závěr vzkázala maminkám, které právě teď hledají pomoc pro své děťátko?
Nechť vyzkouší vše, na co narazí. Horší, než na začátku to již nikdy nemůže být. Soudím ale jen podle svých osobních zkušeností. Každý to máme jinak. Já jsme ráda, že jsem narazila na Plaváčka. Není to jenom o tom plavání, je to i o komunitě stejně smýšlejících lidí, kde je každý ochotný nezištně poradit a podpořit toho, kdo to zrovna potřebuje.
Děkuji Ti Katko za Tvůj čas i chuť podělit se s námi o váš rodinný příběh.
Kateřina Kozinová, syn Tomáš, 7 let
